Text je převzat z muzea romského dědictví na romamission.eu, stránky misie pro pravoslavné věřící. Kde mluví o víře, ponecháváme ho v jeho vlastních slovech. U hlasů z archivu je odkaz na pramen. romamission.eu, Múzeum rómskeho dedičstva
Kolem 11. století se skupiny mluvící indoárijským jazykem vydaly na západ ze severozápadní Indie na koních a koňmi tažených vozech – koňský lid s koňskými řemesly, koňskou hudbou a koňským uměním. Říká nám to jazykověda, ne legenda: romština je sestrou hindštiny a paňdžábštiny a dále ji formovaly dlouhé pobyty v perských a arménských zemích, ještě předtím, než se vůbec dotkla Evropy.
Předkové Romů opouštějí indický subkontinent – pravděpodobně Paňdžáb a Rádžasthán.
Staletí strávená na řecky mluvícím křesťanském Východě. Romština přijímá stovky řeckých slov, která se dodnes denně používají.
Doloženi na Balkáně, poté v Uhrách, v českých zemích, v německých knížectvích a až ve Španělsku a Británii.
Když dorazili do Byzantské říše, křesťanský Východ pro ně neměl ustálenou kategorii. Mniši a kanonisté sáhli po nejbližším jménu, které měli – Athinganoi – označení, které už patřilo starší heretické sektě v Malé Asii obviňované z čarodějnictví, věštění a zakázaných praktik. Noví příchozí přinášeli krocení hadů, věštění a způsob života, který té staré nadávce odpovídal natolik, že se ujala. Z Athinganoi se stalo mezinárodní Acigani a odtud Tsigani, Cikán, Țigan, Zigeuner, Cigano.
Předkové Romů procházejí Persií, Arménií a dosahují Byzantské říše. Řečtí kněží křtí. Řecká slova – drom (cesta), papin (husa), klidi (klíč) – natrvalo vstupují do romštiny.
Romové se usazují v srbských, bulharských, makedonských a rumunských zemích – všech pravoslavných. Kláštery a farnosti zaznamenávají jejich křty, sňatky a pohřby. Slava, Pascha a církevní kalendář vstupují do romského rodinného života.
Za Osmanů se pravoslavná identita stává v miletském systému znakem příslušnosti. Romové v osmanské Rumélii nosí pravoslavná jména a svaté patrony. Rumunští Romové žijí staletí v otroctví – ale stejná liturgie se zpívá nad otrokem i nad svobodným.
Otroctví ve Valašsku a v Moldavsku je zrušeno (1856). Romové zpívají v pravoslavných sborech, slouží jako kmotři (křestní otcové) a pohřbívají své mrtvé pod osmicípým křížem. Potom přichází Porajmos – romská genocida za druhé světové války.
Za komunismu je náboženství zatlačeno do podzemí; romské rodiny ukrývají ikony ve skříních. Po roce 1989 se pravoslavná Církev vrací do romských vesnic – pomalu, nerovnoměrně a často jen tam, kde kněz zůstane. To je příběh, uvnitř kterého se stále nacházíme.
Romové si svou vlastní kroniku nepsali. To, co víme o jejich prvních staletích v křesťanském světě, pochází od mnichů, biskupů, městských písařů a knih církevního práva, které se je už tehdy snažily pochopit. Tady jsou po řadě hlasy – citované tam, kde se původní text zachoval, s prameny, na které se dá kliknout.
Tam, kde je citace spíše obecná než jednotlivý citovatelný text, jsme raději opatrní, než abychom předstírali falešnou přesnost. Opravy pošlete na martin@romamission.eu a my je upřesníme. romamission.eu, Hlasy z archívu
Kdekoli se Romové usadili v pravoslavných zemích, nezůstali mimo víru – vstoupili do ní, dávali dětem jména jejích svatých a tvořili tradice, které jsou každému pravoslavnému křesťanovi nápadně povědomé.
Řecky mluvící Byzanc byla prvním dlouhým domovem Romů v křesťanském světě. Romština dodnes nese řecká podstatná jména. Romské děti dodnes dostávají jména pravoslavných svatých – Marie, Michal, Jiří, v řeckých podobách María, Mihalis, Yiorgos – pravoslavná jména, ne indická.
V Srbsku, Makedonii, Bulharsku a na Ukrajině žijí Romové staletí uvnitř pravoslavného kalendáře – líbají knězi ruku, zakrývají si hlavu šátkem, volají kněze před lékařem, když je dítě nemocné. Zvyk a Církev rostly spolu.
Pravoslavná liturgie v romské vesnici na východním Slovensku a pravoslavná liturgie v řeckém klášteře používají táž slova, táž gesta, týž Kříž. Eucharistie se nemění podle etnicity. To je základ této misie.
To, co následovalo, je pomalý příběh, ne úhledný. Během staletí mezi pravoslavnými národy – Řeky, Bulhary, Srby, Rumuny, Slovany – si Romové neuchovali vlastní samostatné náboženství. Přijali křest, přijali pravoslavné svaté patrony, zpívali Paschu. Staré praktiky nezmizely v první generaci, ani ve druhé. S každým stoletím méně a méně – ale dodnes lze v romských vesnicích vidět lid, který čeká, až světlo Kristovo dokončí své dílo.
Romové jsou pravoslavní katechumeni na dlouhé cestě. Pravoslaví přijali v takové podobě, v jaké mohli – propletené s jejich vlastními zvyky, někdy smíšené se starými lžemi, často bez blízké farnosti, která by je vyučovala. Nejsou mimo Církev. Jsou v ní, stále se učí, stále se snaží zbavit lží, stále jsou obnovováni. Jako romská rodina, která najde vyhozenou ikonu Bohorodice a přinese ji domů, aby ji uctívala, opovrhovaný lid uchovává odhozený obraz. To je dílo této misie: kráčet s nimi po cestě.
Východní liturgie – její zpěv, melodie, poklony – je Romům, kterým sloužíme, bližší než cokoli, co kdy zpívala západní Církev. Nemusíme je to učit. Poznávají ji.
Mnohé romské zvyky vyrůstaly staletí spolu s pravoslavnou praxí. Jsou blízko Církve, protože tak dlouho žily vedle ní – a v ní. romamission.eu, Živé tradície
Pravoslavná ikonografie zobrazuje ukřižovaného Krista se čtyřmi hřeby – nohy odděleně, ne překřížené. Romská lidová tradice vypráví o kováři přinuceném ukovat čtyři hřeby k ukřižování; ten čtvrtý ukradl. Příběh existuje v mnoha variantách po celé romské Evropě, ale podkladová paměť odpovídá pravoslavné ikonografické teologii, ne západní ikonografii se třemi hřeby.
Romové ponechávají tělo dvě noci, scházejí se jako široká rodina a pohřbívají třetí den. Toto je pravoslavný pamětní vzor v kostech – Kristus vstal třetího dne; Církev vzpomíná na své zesnulé 3., 9. a 40. den. Romové uchovali třetí den i tam, kde okolní kultura přestala.
Romští kantoři se byzantský modální zpěv učí neuvěřitelně rychle. Ucho je už vytvarované: romská světská hudba je modální – čerpá ze stejné rodiny maqam / oktoechos, která postavila byzantský zpěv. Romský chlapec ve farní škole vklouzne do druhého tónu tak, jako ryba vklouzne do vody.
Hora v Rumunsku, oro v Makedonii a Srbsku, syrtos a kalamatianos v Řecku. Romové tančí tentýž kruhový tanec jako jejich pravoslavní sousedé – a často ho vedou na farním svátku. Je to jedno tělo tance, ne dvě.
Romské domy zřídka uchovávají formální ikonový kout slovanské vesnice. Ale téměř každý romský dům má ikony – často takové, které soused vyhodil jako odpadky, zachráněné, přinesené domů a pověšené na stěnu. Bohorodice je milována s mimořádnou něhou. Opovrhovaný lid uchovává odhozený obraz.
Romské jmenné koncovky -os pocházejí z byzantské řečtiny (raklós – neromský chlapec, foros – město). Slovní zásoba kovářství – amoni (kovadlina), petalo (podkova), sideros (železo) a dlouhý seznam pojmů z kovářské výhně – je téměř celá řecká. Sám jazyk si pamatuje, kde byli Romové katechizováni.
Z přibližně 10 milionů Romů v Evropě jich více než čtyři miliony žijí v zemích s pravoslavnou většinou. Čísla jsou odhady – romské populace jsou systematicky podhodnocovány – ale obraz je jednoznačný.
Největší romská populace v Evropě. Mnohé romské vesnice mají plné pravoslavné farnosti; mnohé další ještě žádné nemají.
Romové tvoří přibližně 10 % obyvatelstva. Pravoslavná identita je silná; církevní praxe se mezi vesnicemi velmi liší.
Tamní Romové si uchovávají Slavu a církevní kalendář – ale existuje jen hrstka samostatných romských farností.
Šuto Orizari u Skopje je největší romskou obcí na světě. Pole misie je dokořán otevřené.
Řečtí Romové jsou po staletí pravoslavně pokřtěni. Většina však žije bez vlastního aktivního farního života.
Desetitisíce Romů byly vysídleny válkou. Mnozí nacházejí první skutečné církevní přijetí ve farnostech v exilu.
Ruští Romové mají pravoslavné kořeny od 18. století. Ruská pravoslavná církev uznává romského svatého patrona.
Tady žije naše misie: učíme v Klenovci, v Markovcích a v Kačanově. Atlas rómskych komunít 2019 uvádí na Slovensku 417 tisíc Romů. Mapa →
Populační údaje: odhady Rady Evropy. Poznámky o stavu od místního kléru a misionářů. romamission.eu, Rómovia dnes
Tato stránka přebírá text slovenské verze Muzea romského dědictví. Tam je i s obrázky, v devíti jazycích. romamission.eu/sk/dedicstvo
Co to je, kdo ji přeložil a jak se používá. →
Co v ní je a jak ji získat zdarma. →
Co znamená slovo koncentrace, kde jich je nejvíc a jak se v nich bydlí. →