Rok 2021 začal ne velmi příznivě uprostřed druhé vlny koronaviru. S vroucnou modlitbou, bázní a požehnáním otce duchovního jsme však pokračovali v aktivitách i přes různé zákazy a opatření, protože potřeba a duchovní hlad byly větší než obavy z pokuty a soucit a láska k Bohu a bližnímu důležitější než lidská nařízení.
Každou sobotu a neděli k nám tedy docházeli děti na započaté vyučování podle učebnic Nejúžasnější cesty (projekt organizace Samaritan`s Purse). Rozdělili jsme je na skupinky po 3-6 dětech podle rodin a s Boží pomocí se podařilo, že všech 12 lekcí absolvovalo 30 dětí. Nechyběla ani závěrečná oslava a slavnostní udělení certifikátů a dětských Biblí. Hnala nás i snaha zachránit dětskou gramotnost, zvlášť děti z prvního stupně rychle zapomínaly naučené dovednosti a moc nás těšilo vidět, jak se během vyučování zlepšuje čtení, psaní, že už text nejen přečetly ale i pochopily a že si mají kde kreslit a trochu hrát.
Dříve jsme děti v neděle brávali do katolického kostela a potom k baptistům na bohoslužby, ale bohužel na Slovensku byly všechny bohoslužby, včetně zpovědí, až do konce dubna zakázané. Nechtěli jsme děti nechat “vychladnout”, protože se samy ptaly, kam teď budou chodit. S Boží pomocí však koncem minulého roku byla u nás dole vysvěcená kaplička sv. Mikuláše. Nejdříve jsme se sami v neděle v kapličce začali modlit a dělat si “rodinné bohoslužby” a postupně se naše rodina rozšířila a naše “adoptivní” děti z Dolinky. 🙃 A tak zatímco ostatní kostely byly zavřené, naše kaplička nafukovala svůj objem a vytvořila se nám skupinka asi 20 dětí, které začaly chodit pravidelně. S postupným uvolňováním opatřením se postupně vytvořil následující nedělní režim.
9:00 Otvírá se brána a přichází děti na deskové hry, kreslit si, střílet z luku na zahradě, soupeřit ve fotbale na playstationu i venku pod ořechem… a zkrátka si trošku pohrát.
10:00 Zazvoní náš kostelní zvoneček a začíná bohoslužba.
11:30 Děti se jdou učit o Bohu podle připravených cvičení a učebnic.
14:00 Nejšikovnější děti jedou s Martinem učit do osady na Mútnik
Co se týče naší nové kapličky, tak kromě pravidelných nedělních bohoslužeb tam letos proběhly už tři křty a bylo biřmováno 21 dětí i dospělých, kteří se tak přiznali ke křtu a své víře a mohou se účastnit na svátosti smíření a chodit ke svatému přijímání (večeře Páně).
Při příležitosti zahájení školního roku proběhla v kapličce první dětská liturgie a nyní jsme dohodnutí s mladým sympatickým knězem Mikulášem Pružinským, že by každou druhou neděli jezdil sloužit dětem. Je to úžasné vidět, kolik dětí svědomitě chodí ke zpovědi a těší se na přijímání. Každou neděli tu máme průměrně 12-15 dětí a dospívajících. S duchovním vedením dětí a vyučováním nám teď pomáhají i Martinovy rodiče.
S tím souvisí i úvahy, co dál a jak dětem zpřístupnit pravidelné liturgie a bohoslužby, zkrátka, aby tu mohl každou neděli sloužit kněz a nejlépe se věnovat dětem i přes týden. Poslali jsme tedy vladykovi (biskup) žádost a zřízení pravoslavné církevní obce v Klenovci a zároveň Martin požádal i o vysvěcení na diakona jakožto nezbytný stupínek pro udělení kněžství. V obou případech čekáme na vyjádření vladyky a velmi prosíme o modlitby a Boží vedení, jelikož obě věci s sebou nesou určitá úskalí a nové výzvy.
Od dubna se nám podařilo rozjet školu zedničiny (murárčina) pro mladé chlapce. Naší cílovkou byli chlapci po ZŠ, kteří nešli studovat, nicméně se ukázalo, že nemají příliš zájem na sobě pracovat a naopak jsme našli velké nadšení pro věc u chlapců mladších od 10 do 15 roků. Zkusili jsme to s pár prvními a rychle jsme museli rozšiřovat kapacitu, jelikož zájem byl skutečně velký. Chlapci se rozdělí do dvojic a po škole od 14 do 17 se chodí k nám učit od stavebního mistra p. Hrušky, většinou každý přijde jednou týdně. Jako odměnu za snaživost dostávají na večeři pizzu a hlavně stipendium v podobě “murárských bodů”, za které si pak mohou od nás nakoupit stavební materiál, nářadí nebo boty, aby naučené dovednosti mohli zúročit doma na přestavbu chatrčí. To se skutečně podařilo a rozběhlo ve velkém a celé léto zapojené rodiny zvelebovali dřevěné chatrče a pan Hruška nestačil rozvážel tam lep, tam omítku, tam zase štěrk či beton a my měli velikou radost, že si mohou vylepšit bydlení a učit se něčemu užitečnému. Prosíme také o modlitby, jelikož jej to už trochu nákladnější projekt, kromě zmíněných stipendií (asi 160-200 euro za měsíc) platíme pizzy (cca 20 euro za měsíc) a stavebního mistra (náklady na mzdu činí 1200 euro za měsíc).
Pokračujeme v přestavbě domu, tento rok se podařilo zrenovovat chodbu, v které vznikl z prázdného prostoru nový pokojíček pro našeho Adámka, vyměnili jsme už téměř všechna stará okna, přestěhovali jsme kuchyň do nových prostor dole, čímž se nám oddělili soukromé/rodinné a služební prostory. V současnosti vyměňujeme střechu a rozdělaná je i koupelna a záchod v kapličce.
Díky zrekonstruovaným prostorám zase mohou být nějaké “in-house” aktivity. V kuchyni od června běží každý čtvrtek vaření s děvčaty, Míša si vždy bere 2-4 děvčata a společně se učí péct koláče a dorty🧁 což je nejoblíbenější, nebo i vařit základní polévky a jídla. V úterky navečer během probíhající charity oblečení se Martin věnuje dětem vyučováním matematiky. Zvláště je to určené pro chlapce z murárské školy, ale zúčastnit se může každý, kdo byl v neděli na bohoslužbě.
Jen co začalo hezké počasí začal Martin brát děti na louku nad osadouna sportovní hry. 🏉Začali se učit různé složitější míčové hry jako házená nebo americký fotbal, oblíbené jsou ale i různé závody. Od léta se dá chodit na místní fotbalové hřiště, každou sobotu tedy pobereme různé balony, badminton a frisbee a jde se na hřiště. Novinkou je i lukostřelba🏹, která děti moc baví. Těší nás, že na hřišti jakožto na neutrálním území se podařilo postupně propojit Romy z osady i z města, mezi kterými jinak panuje určitá rivalita a ze strany městských Romů pohrdání. Dokonce pak k nám některé děti z města přišli na bohoslužbu, ale zatím spíš výjimečně. Mezi městskými Romy bychom tuto zimu rádi uskutečnili distribuci vánočních balíčků od Samaritan`s Purse a zapojili je do vyučování Najúžasnějšej cesty, aby se nějakým způsobem dostalo evangelium i k nim.
Od července až se Míša kus zotavila po porodu jsme zase rozběhli charitu s oblečením. 💃Maminky z osady se mohou zapsat do pořadníku a přijít si vybrat oblečení pro svoje rodiny. V současnosti máme mnoho oblečení na ženy a miminka, ale už nám začíná chybět dětské oblečení na předškolní a školní věk. Stále je take poptávka po ponožkách, botaskách (dětské, dámské do vel. 38 a pánské do vel. 43) a po teplých botách na zimu. S charitou nám tento rok pomáhají maminky 💁🏻♀️Erika, Petra a občas Mili a dvě starší děvčata Erika a Janka. Prosíme o modlitby za ně.
___________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
Na Mútniku pokračujeme v každonedělním vyučování, do kterého se zapojují hlavně mladší děti od 8 do 14 roků. Začali jsme tam brávat učit “naše” děti z Klenovce, aby jim pomáhaly v tom, co se samy už naučily. Pro děti z Klenovce to byla velká motivace a snažili se za neděli získat co nejvíce bodů. Nicméně samotné učení druhých už jim tolik nešlo a několikrát se dostaly spíše do konfliktní situace s “mútnikáři”. Aktuálně jsme to tedy pozastavili a uvidíme, co dál. Na zimu na Mútniku plánujeme další kolo projektu Operace Vianočné dieťa od organizace Samaritan`s Purse. Děti dostanou krásný vánoční dáreček zabalený v krabici od bot s pozvánkou na pravidelné vyučování o Bohu podle příruček od Samaritan`s Purse. Takto jsme se na Mútnik před pár lety dostali a celý projekt měl u dětí velký úspěch.
Distribuci balíčků od Samaritan`s Purse plánujeme tuto zimu ještě na dvou sídlištích v sousedním městě Hnúšti, Hačave (osada vedle Mútnika) a v Klenovci mezi městskými Romy a v osadě na Spiši (1.5h autem). Dá-li Hospodin dětem zájem, navážeme na dárečky opět pravidelným vyučováním o Bohu.
Od září jsme se propojili s pravoslavnou farností v obci na Spiši, kde hodný stařičký kněz také pracuje s romskými dětmi. Začali jsme duchovní družbu a jednou za dva týdny v sobotu bereme 5 našich dětí na výlet, kde nám pomáhají místní děti učit písničky o Bohu a vypracovávat úkoly dle učebních listů z neděle. Zatím si spolupráci pochvalují obě strany, i když většinou se naše děti velmi stydí a mezi místní se až tolik nezapojují, věříme, že se to ale postupně změní. Místní učitelka byla překvapená, když viděla místní děti se zájmem se potichu učit o Bohu. Prosíme o modlitby za vzájemné vztahy i dostatek sil, jelikož Spiš je od nás 1h 45 min cesty, tak je cestování trochu náročnější.
A vzpomínáte na Mirka, o kterém jsme psali v minulé zprávě? Až do září poctivě pracoval s panem Hruškou a učil se další a další zednické dovednosti, dokonce zvládl mít na určitý čas na starost i chlapce ze zednické školy, až se koncem září úplně osamostatnil a zaměstnal se na stavbě v sousední Hnúšti. Bydlí tam stále na ubytovně a vypadá to, že se mu zatím vše daří, tak mu držme palce a držme ho i nadále na modlitbách, ať vytrvá a najde nejen svoje místo v životě, ale i cestu k Bohu.
Kresťanská rómska misia (IČ: 53268181), 9.mája 814, Klenovec 980 55, Slovensko 🇸🇰
